Home Blog
Blog

Sbírám sílu na další krok. Nemůžu. Jeden krok dopředu, půl kroku dolů. Bořím se do sopečného štěrku a cítím, že další krok už neudělám. Obracím se na Martinu. Je dva metry za mnou. Po tváři jí tečou slzy, ruce má zmrzlé a nemůže dál. K vrcholu je to už jen asi stopadesát metrů. Jsem úplně vyčerpaný.  Začíná se rozednívat a mně je jasné, že východ slunce si z vrcholu této majestátné sopky nevychutnám…  

 

„Víte, jak rozeznáte černého medvěda od grizzlyho?“ ptá se na oko vážným tónem strážce parku a přisedá k tiše plápolajícímu ohni. Pozoruje naše nejisté výrazy a pak s úsměvem dodává: „Když vylezete na strom, černý medvěd vyleze za vámi, kdežto grizzly vás z něj setřese!“ Na národní park Yellowstone pomalu padá tma a o setkání s medvědy není pochyb.

Na střeše bubnují těžké dešťové kapky. Výhled z okna zastírá opona nekonečných provazů vody, valících se již několik dní bez přestání z ocelové oblohy. Nevěřícně zíráme na tabulku s předpovědí počasí. Pondělí až středa – heavy rain, ve čtvrtek to vypadá lépe, jenom rain, do konce týdne pak opět heavy rain! V tichém zamyšlení si představujeme, jak asi tento výlet dopadne? S řešením přichází ranger John: „ Jestli do rána nepřestane pršet, musím volat vrtulník. Jinak se odsud nedostanete!“ Milford Track – nejkrásnější trek na světě! Každý Novozélanďan by ho chtěl aspoň jednou v životě projít, natožpak cizinec! Deštný prales, divoké řeky, stovky vodopádů, visuté mosty, překrásná údolí a ještě mnohem více můžete obdivovat během čtyř dnů na trase dlouhé 53,5 km.


„Když v Johannesburgu zastřelím v sebeobraně černocha, budu s tím mít méně starostí, než když tady skolím slona,“ tvrdí trochu rozhorleně náš průvodce André a dál se věnuje čištění hlavně své brokovnice. Ta představuje poslední možnost záchrany života při napadení rozzuřeným zvířetem uprostřed divočiny. Jeho černý kolega Elias mlčky přikyvuje. Z očí zkušených rangerů, kteří budou dbát o bezpečnost naší čtyřčlenné skupinky, lze vyčíst, že život v buši a ochrana zvířat v ní jim je nade vše.

Nebe bez mráčku má nezvykle šedou barvu. Zápach kouře je všudypřítomný a provází nás již desítky mil. Na fotbalovém hřišti polehávají desítky hasičů. Jedni přijíždějí a padají únavou mezi své kolegy, druzí naskakují do připravených obrovských aut a vyrážejí pokračovat v nerovném boji s všudypřítomnými požáry. Obrázek zkázy lemují helikoptéry, nalétávající s plnými zásobníky vody do nitra pohoří Sierra Nevada.

„Jde pořád za námi. Neohlížejte se a nezastavujte!“ zní jasný pokyn průvodce Johna. „Neodhazujte žádné zbytky jídla, nebo se jí nezbavíme!“ Šplháme neprostupnou džunglí, zpocení a unavení. Před námi sviští mačeta, bez jejíž pomoci bychom neudělali ani krok. Za námi, vysoko ve větvích, si ladně klestí cestu orangutaní samice s ročním mládětem.

Nejnovější články