Home Blog Potápění s Velkým bílým

Potápění s Velkým bílým

„Briane, pozor, tamhle! Už jde!“ volal jsem z paluby lodi a rukou ukazoval do míst, kde hřbetní ploutev právě rozčísla až dosud vcelku poklidnou hladinu moře. Brian trhl lanem s přivázaným kusem masa a obrovská čelist sklapla naprázdno. Nikdo z nás v tu chvíli téměř nedýchal. Zírali jsme do vody a nechtěli uvěřit, že je to skutečnost. Po téměř tříhodinovém čekání se objevil první Velký bílý žralok.

Jihoafrická republika, zátoka Gansbaai. Místo, kde můžete stanout tváří v tvář nejobávanějšímu zvířeti planety. Brian McFarlane – bývalý lovec, zkušený rybář a dnes především vášnivý ochránce žraloků, dokáže o těchto mýty opředených tvorech vyprávět dlouhé hodiny. Těžko bychom na světě našli zvíře, jehož pověst by tak vážně ovlivnila kniha nebo film. Světový bestseller „Čelisti“ přisoudil těmto obdivuhodným predátorům nesmazatelně roli krvelačných bestií, bezhlavě útočících na vše živé, nejraději na člověka. Sám autor knihy připouští, že kdyby před 30 lety znal dnes známá fakta, nikdy by takové dílo nestvořil!

Velký žralok bílý opravdu patří mezi člověku nejnebezpečnější druh, útočí na něj, ale spíše náhodně. Ve většině případů po prvním kousnutí ustoupí, neboť zjistí, že se nejedná o typickou a energeticky výhodnou potravu. Tu tvoří především ryby a lachtani s dostatečnou zásobou tuku. V jeho čelistech se za život vymění až 3000 zubů, umístěných v několika řadách. Vyhodnocovací stisk pak znamená velmi vážné poranění s trvalými následky. Přímému kontaktu je tedy lepší v každém případě předejít.

„Je tady! Má určitě čtyři metry!“ zaslechnu dramatický hlas z vysílačky.

Brian okamžitě startuje motory a vyrážíme rychle k naší druhé lodi, vzdálené asi jednu míli. Jak se přibližujeme, naskýtá se nám hororový obrázek. Na palubě vládne vzrušení. To, co slavní režiséři složitě režírují do svých filmů, mám teď přímo před očima. Širé moře. Malý motorový člun se šesti lidmi na palubě a obrovská hřbetní ploutev zlověstně kroužící kolem. Vyhazujeme kotvu a lanem se spojujeme s druhou lodí. Do vody letí silueta lachtana, vyříznutá z pevného pěnového materiálu. Vznáší se na hladině a pro hladového žraloka je neodolatelně lákavá. Chvíli se jen tak pohupuje na vlnách, náhle je vymrštěna do vzduchu a nad vodou se objevuje sněhobílé břicho velkého žraloka bílého. Brian nám rychle dává další lekci: „Velký bílý dostal své jméno právě podle barvy břicha. Hřbet má šedý a umožňuje mu nepozorovatelné přiblížení k vyhlédnuté kořisti. Dokonale tak splývá s barvou mořské vody. Útok vede vždy ze spodu. Zjistí-li, že o něm víte, většinou ustoupí.“ To už ale rozlévá kolem člunu „magic juice“. Tento koktejl tvořený směsí krve, vody, kousky žraločích jater a speciálního oleje bývá pro žraloky neobyčejně lákavý. „Určitě přijdou další,“ říká rozhodně. „Mému koktejlu se těžko odolává. Velký bílý cítí kapku krve v objemu vody odpovídající náplni plaveckého bazénu!“ Pozoruji krev, volně se rozplývající kolem nás. Brian se nemýlil. Asi 50 metrů od lodi se objevuje další hřbetní ploutev a míří přímo k nám. Tep se zrychluje. Těsně u člunu se noří pod hladinu a podplouvá nás. Je obrovský! Během několika minut krouží kolem našich lodí pět velkých žraloků bílých.

Fotografuji a vychutnávám si atmosféru celé akce. Žraloci opakovaně útočí na návnadu s kusem masa. Když se zdají být dostatečně rozdráždění, Brian uvolní drátěnou klec zavěšenou na zádi. „Jdeme na to,“ říká s úsměvem, podává mi neopren. Klec je spuštěná ve vodě, pohupuje se u člunu. Chvíli váhám, ale není čas na dlouhé rozmýšlení. Oblékám potápěčskou výstroj a pozorně naslouchám Brianovu školení. „Až budeš ve vodě, nedělej prudké pohyby, pravidelně dýchej a nevystrkuj ruce z klece. Zlom vaz!“ Na setkání s pětimetrovým lidožroutem se mi to zdálo poněkud stručné, ale raději jsem nad tím nepřemýšlel. Tak ještě brýle, vzduch a už jsem ve vodě. Viditelnost je dobrá a kolem dokola se nic nehýbe. Několik zmatených vdechů a výdechů. Všude je najednou spousta bublin. Nevidím téměř nic. Snažím se najít správný rytmus dýchání. Už je to lepší. Takhle by to šlo. Držím se drátěného pletiva. Ta oka se mi zdají nějak větší než na břehu. Prohlížím šedomodré hlubiny. Objevuje se první velký žralok bílý.

Míří přímo ke kleci, ale těsně před ní uhýbá. Sleduji jeho oko. Mám pocit, že si mě prohlíží. Uhrančivě chladný pohled, velikost, tvar a elegance s jakou se pohybuje, dávají jasnou odpověď na otázku, kdopak je pánem oceánu. Pomalu se otáčím. Mizí v šedomodrém nekonečnu. Do klece přichází přítel z Anglie. Kolem krouží čtyři menší žraloci. Útočí na kusy masa, které jim Brian hází z paluby. Snažíme se pořídit několik snímků. Je to nádherná podívaná. Brian přitahuje maso k lodi přímo přes naši klec. Za Johnovou hlavou se objevuje velký kolos. Než se stačí otočit, dojde k prudkému nárazu. John je vymrštěn na protější stranu klece. Ocitám se na jeho místě, čelem k pletivu. Nemám se čeho chytit. Nestíhám si uvědomit, co se děje. Všude kolem hlavy mám samé zuby. Obrovské bílé trojúhelníkovité zuby. Je jich nekonečně. Moji hlavu od nich odděluje jen tenké pletivo. Vše se sbíhá do rudého chřtánu. Nadlidská síla zmítá klecí a snaží se ji odtrhnout od lodi. Jsme z Johnem úplně bezmocní. Otloukáme se jeden o druhého. Zleva doprava, zpředu dozadu. Začínám si uvědomovat, co se stalo. Na návnadu zaútočil obrovský žralok, ale minul ji a zakousl se do klece. Bohužel tak nešťastně, že nemohl zpět. Zpanikařil

a začal sebou zmítat. Podařilo se mu odtrhnout klec od lodi. Čas běží velmi pomalu. Každá vteřina trvá věčnost. Pozoruji to s vytřeštěnýma očima. Odehrává se před nimi neopakovatelný boj o přežití. Touha po svobodě. Srdce buší jako zvon a přitom je kolem naprosté ticho. Čtyřmetrový predátor, jehož čelist by mě rozpůlila jediným cvaknutím, teď bojuje o vlastní přežití. Pár centimetrů ode mě. Nepociťuji strach.

Nechtěl útočit na člověka, nechtěl zabíjet. Cítil krev a nechal se vyprovokovat. Po několika marných pokusech se osvobozuje. Všichni jsme si oddychli. Těžko předvídat, co by se stalo, kdyby pletivo klece neodolalo stisku čelistí. Brian přitahuje klec zpět k lodi. Pomáhá nám na palubu. Vládne zde silné vzrušení. Všechno dobře dopadlo, a tak nám Brian předvede ještě jeden ze svých parádních kousků. Žraloka přiláká k lodi a nechá ho zaútočit na návnadu. V pravou chvíli se nahne přes okraj, chytne žraloka za rypec a povytáhne ho nad hladinu. Rozevřené čelisti, skelný pohled. Dvě tři vteřiny a mocný predátor padá jakoby omámený zpět do vody. Vděčné téma pro fotografy a kamery. Zbylé kusy masa letí do vody. Žraloci je rychle rozebírají a mizí s nimi v hlubinách. Obracíme loď a vracíme se zpět ke břehu.

Ponořen sám do sebe si přehrávám dnešní zážitek. Na obzoru pomalu zapadá slunce…

Další z této kategorie: Cesta za lesním mužem »

Nejnovější články